První registrovaný orchestr v Úpici byl založen v roce 1890. Tehdy čítal dvacítku muzikantů. Za jeho zakladatele je považován Karel Bejr, na kterého měl očividně největší vliv jeho učitel Jan Smetana, bratranec slavného Bedřicha Smetany. V roce 1900 se stal šéfem úpické dechovky učitel hudby Alois Špáta. Za jeho působení se orchestr rozrostl na čtyřicet hráčů. Zkoušky se v té době konaly na Sychrově v restauraci U Mílů.

Na začátku dvacátých let minulého století se aktivita poněkud vytrácela. Souviselo to především se Špátovou nemocí. Z iniciativy Karla Petery (krejčího z Veselky) a Ludvíka Nyklíčka (obchodníka se zeleninou na Závodi) byla nově zřízena Městská hudba v čele s kapelníkem Františkem Brátem, kterého v roce 1925 vystřídal Alois Kopecký. Ten vydržel u dirigentského pultíku čtyři roky, ale zůstal sólistou a hráčem na křídlovku až do roku 1950.

Bezesporu největší osobností dlouhé historie úpické dechovky se stal Emil Jarý, rodák z Úpice. Vynikající křídlovák Vojenské hudby pěšího pluku č. 42 v Hradci Králové, který se hudby ujal v roce 1929 a stál v čele Městské hudby neuvěřitelných jednačtyřicet let. Jmenovaný nebyl jen hráčem na křídlovku, klavír, saxofon, housle, ale byl také výborným aranžérem a skladatelem. Patřil i k uznávaným pedagogům. V roce 1951 založil Hudební školu v Úpici a stal se jejím prvním ředitelem. Zákeřná nemoc způsobila, že v roce 1970 legendární kapelník na svou funkci rezignoval.

Po něm převzal taktovku jeho nástupce František Štejnar. Dřívější kapelník hudby ZVÚ Hradec Králové se ujal své funkce s příslovečnou aktivitou. Těšil se z faktu, že převzal těleso nejvyšší úrovně, jak sám prohlásil. Tehdy tvořilo orchestr dvacet pět muzikantů. O tehdejší činorodosti svědčí účast na spoustě hudebních festivalech. Hudba byla v roce 1974 pozvána i na slavnosti do tehdejší Německé demokratické republiky. Několik dní před odjezdem OV KSČ cestu znemožnil. Toto nečekané rozhodnutí způsobilo odchody mnohých kmenových hráčů do orchestrů z okolních obcí (Velké Svatoňovice a Rtyně v Podkrkonoší). Došlo to tak daleko, že v roce 1975 musel kapelník mnohdy podle potřeby sám hrát na křídlovku nebo na buben. Nakonec Úpici opustil i on. Přijal nabídku z Náchoda. Později se dokonce stal kapelníkem Kmochovy hudby v Kolíně.

Po Štejnarově odchodu prožívala úpická hudba krizi a činnost se omezila jen na interpretaci nejsnadnějších pochodů při májových oslavách a divadelních festivalech, které pořádali místní ochotníci.

V letech 1979 až 1987 dochází ke spolupráci s Hornickou hudbou Malé Svatoňovice, kterou řídil úpický učitel Václav Voltr. Spolupráce to byla pro obě strany velmi prospěšná. Kapelník Václav Voltr se zasloužil o mimořádnou aktivizaci úpické hudební produkce. Dirigoval mnohé velmi úspěšné koncerty.

Po Voltrově rezignaci řídil těleso předseda spolku Vladimír Hudousek. Sice jako hráč na křídlovku, nikoli jako dirigent, ale především jeho zásluhou se hudba zúčastnila tehdejších povinných přehrávek a nezanikla.

Svého času předpověděl Emil Jarý, že jednou stane v čele úpické Městské hudby jeho žák Zdeněk Möglich. V roce 1990 se tak opravdu stalo. Klaritenista z dob Štejnarových a frontman pověstného tanečního orchestru Fonetik Zdeněk Möglich však není pouhým kapelníkem, ale i aranžérem repertoáru Městské hudby. Většinu skladeb orchestr hraje v jeho úpravě.